8.9
B.
Promiň ten včerejšek, choval jsem se blbě...
M.
V pohodě, i když netuším, co bylo blbě, tak OK.
B.
No plácal jsem, byl jsem utahanej a ne zrovna v pohodě..
M.
Jo jestli myslíš, jak jsi napsal, že jsem krásná a úžasná, tak to je plácání, ale já ti to odpouštím :)
B.
Ne, všechno jsem myslel vážně, ale jen jestli Tě to nějak něco.. :) Na mě začíná bejt vidět dieta vyfouklo se mi břicho, takže hurá do pokračování..
M.
Jsi tajemnej jak hrad v Karpatech, fakt... Co to něco? A neboj, jestli myslíš, že si na Tebe dělám nárok, tak to se neboj, nedovolila jsem si to nikdy předtím, ani teď... Rýsuješ, rýsuješ, to je dobře, já už mám něco málo nakresleno, až pojedu do Práglu, tak přivezu nebo pošlu mailem.
B.
Jestli Tě to nenaštvalo, neurazilo, nepohoršilo, vim já :) a ja se Tě nebojim, tak buď v klidu :) už jsem na cestě do posilky, jsem na to zvědavej :) moc
M.
Ne, mě to potěšilo, nikdo mi nic takového neříká :)
B.
Jestli pojedeš do Práglu, tak mi to snad ukážeš osobně, ne držko? :) Bych Tě musel jinak zahlušit :) je to dobrý, začínaj mi jít vidět břišáky, dobrá motivace :)
M.
Takže se to rýsuje? Moje zvědavost roste... Jestli budu muset do Práglu, tak si Tě samo odchytnu, i kdyby jen na 10 minut. Omg, Píča říkal něco o chlastačce, pojedeš do těchto končin?
B.
Měl jsem tam jet příští tejden s mladou...bejvalou... A s Píčou už jsem nemluvil, ani nevim. Teď v září nevím, jestli to dam, ale říjen bych mohl, když seženu přespán
..
M.
No já se neodvážím ti přespání nabídnout, do té naší dusné atmosféry bych se tě styděla vzít :( A co mladá, už nezlobí?
B.
Jo, včera mi psala, že ona se snažila, já to celý zahrabal a že jí zlomim srdce, že oba děláme chyby, jen já si je neuvědomuju.. bla bla.. Jsem rád, že to končí :)
M.
Tak škoda, že to jsou samé výčitky.. Mrzí mě, že Ti to neklaplo..
B.
Takovej je život, pro jedno kvítí slunce nesvítí :) Truchlit kvůli tomu nebudu, ale to vyčítání mě mrzí taky, zvlášť když jsem vlastně nic neprovedl..
M.
Jo, vyčítání fakt mrzí, vím o čem mluvíš, bo já to mam denně doma a už mě to vážně nebaví.. Přesně jak říkáš, kdyby byl aspoň důvod, ale to, že se manža špatně vyspí a potřebuje si schladit žáhu, to je o ničem.. Zvlášť, když vyčítá věci, na které jsem háklivá :´(
B.
Proto jsi tak statečná, že jsi to vydržela tak dlouho..
M.
Statečná ne, blbá.. Při své naivitě jsem doufala, že jde o přechodnou záležitost, že se to uklidní..
B.
Víš, bojovat o něco i když víš, že výsledek je nejistý, je statečný... Tak nakonec společný bydlení po tak krátký době nebyl dobrej nápad.. já prostě zírám.
M.
O tom bydlení Ti napsala ona? My spolu začali bydlet po měsíci, po 3 jsme čekali děcko a po 2 letech mě ukecal, ať si ho vezmu. Kdyby mu po svatbě nehráblo, mohlo to být fajn. Ty první 2 roky jsem si užívala.. Teď? Na mašli..
B.
Jo, to mi teď napsala ona.. Mrzí mě, že se po svatbě takhle měnil, jsou lidi, kteří se takhle změní, jedno jestli chlap nebo ženská... škoda, že zrovna u Tebe..
M.
Jo, od té doby, co máme papír, se ke mě chová fakt zvláštně.. netuším proč, co se změnilo, odmítá se mnou mluvit, max řekne, že vymýšlím kraviny..Že se mnou nespí jsem si zvykla, ale že nemam nárok se k němu vůbec přiblížit, pusu jsem nedostala ani nepamatuju.. Strašně mě to dřív mrzelo, teď už prostě vim, že jeho zájem je, aby bylo uklizeno, uvařeno a měl klid, nemusel se starat o účty, prachy, ale ani o malého-když byl úplně malinký, to ani omylem, teď občas, ale pokaždé si vyslechnu, že ho zdržuju od práce..
B.
Vím, o čem mluvíš. Prase to mámě udělal taky, hned potom, co se narodil nejmladší brácha, zabral obývák a vylejzal jen na žrádlo.. Hnus..
M.
Tak tohle je ono.. Nejlepší kdybych nedýhcala, abych ho nerušila. Každý večer radši zalezu k PC, abych měl aklid. Vadí mu i když píšu na klávesnici, prý ho to ruší u filmu.. Připadam si prostě jak idiot.. A vůbec netušim, proč Tě tim zatěžuju. Tohle jsem neřekla ani vlastní mámě..
B.
Jo, my nesměli chodit ani na záchod, když byly zprávy, protože ho rušilo cvakání kliky :) Já vim, o čem mluvíš, proto mi to můžeš říct a proto mi to říkáš, já tim prošel taky :)
M.
Pro mě tohle vždycky bylo cizí, doma bývala pohoda, táta se nám věnoval, nikdy nás neodmítnul.. Tohle je pro mě hrozný šok, nechci, aby v tom malý vyrůstal-plané sliby, kam půjdem, co budem dělat.. Ježiš, jak mě to strašně sere a mrzí zároveň, že nejsem schopná pro malýho něco udělat.. A dost, já o tom nemůžu mluvit, to je hrozný..
B.
Mě vlastní fotr v deseti řekl, že ho obtěžuje, když za nim jezdíme a Prase matku akorát využíval, proto vim, co je ženská schopná pro dítě :) A proto jsem do teď sám, nechci nic takový v mý rodině..
M.
Je to hrozný, tohle by mě nikdy nenapadlo.. Jsi mnohem statečnější než já.. Já se snažim to utnout, ale nemůžu..Bo jim se jeho pomsty, nemam kam jít, nemám vlastní příjem, mám jen to mládě.. A pocit, že jsem zvorala všechno, co jsem mohla..
B.
Ale prd, jen mam trochu jiný zkušenosti a víc si vážim věcí :) Ani nevm, rpoč jsem ti to vyblil, jsem vůl, promiň :) až budeš chtít odejít, odejdeš. Všechno se dá nějak řešit..
M.
Taky jsem Ti řekla věci, o kterých nikdo neví.. Odejít chci, řešení zatím neznám, snad na to jednou přijdu.. A MÁŠ MŮJ VELKÝ OBDIV, VÍM, ŽE JSI VYJÍMEČNÝ CHLAP, po dnešku ještě víc..
B.
Normálně se červenám, fakt.. Děkuju, i kdy nevím, jak jsi na to přišla :)
M.
Vím to už dávno, dnešek mě v tom utvrdil... Jen hodně silná osobnost tohle všechno zvládne a zůstane stejná.. Já to říkam pořád, lidi jako ty se platí zlatem..
B.
:) no jo, poklad :)
M.
Promiň, zase plácam.. Jen říkám, co si myslím, nezlob se..
B.
Já se omlouvám, nikdy mi nikdo neřekl tolik hezkých věcí jako Ty, už jsem říkal, že jsem buran a neumím to přijímat :) umíš mě přivést do rozpaků :)
M.
Já Tě nechci přivádět do rozpaků, jen prostě říkám věci tak, jak je cítím. Budu se krotit, slibuju.. Nezlob se na mě... Přála bych si, aby ses měl jen fajn..A biran nejsi, burani se chovají úplně jinak.. Jednoho mam doma, vím, o čem mluvím..
B.
Vždyť se vlastně mam :) Mám pidibyt, jsem zdravej, venku pidiautíko, práci, která mě začíná srát, co chci víc :D Děkuju za rozmazlování krásnejma slovama *
M.
Ty si to zasloužíš *
